Do krajiny je vevázána umístěním na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu – svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí osou hledící na východ na obec Osek nad Bečvou s obydlím stavebníka a k vrchu Hostýnu.
Vůči přírodě vystupuje přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů. Vertikální kanelování stavby dané otisky kmenů tvořících bednění lze vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv lidské kultury a odvěký sakrální symbol.
Roseta východní fasády je „zasklena“ čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví, kladenými do ocelové mříže. Atmosféra vnitřního prostoru kaple je proměňována světlem, které se v průběhu dne i roku mění dle slunečního svitu a odrazu na hranách skleněných krystalů a zlacení klenby.
Jeho stěny vymalovala Hana Puchová, sochu sv. Vendelína vytesal Jiří Středa. Zvon, který mohou kolemjdoucí rozeznít, odlila zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová.
Pozoruhodná stavba – kaple sv. Vendelína. Navrhnul ji významný český architekt Petr Pelčák, jenž má na svém kontě mnoho zajímavých projektů.
