Přerovský Hlas
Pokud máte rádi sladké dobroty a hledáte zážitek pro své chuťové buňky, Přerov má pro vás něco speciálního – dorty z Přerova od Martiny Tovaryšové. Toto moravské město se může pyšnit pekařskými umělci, kteří vytvářejí nezapomenutelné dorty a dezerty, které vás okouzlí svým vzhledem i chutí.
Tradiční recepty a řemeslné dovednosti
Dorty od Martiny Tovaryšové z Přerova jsou známé pro své tradiční recepty a řemeslnou cukrářskou dovednost, což vytváří unikátní chuťové zážitky. Základem všech dortů jsou čerstvé ingredience a tradiční postupy, které jim dodávají autentický charakter.
Různorodost chutí a designu
Dorty pro každý vkus a příležitost. Od klasických čokoládových dortů po dorty zdobené čerstvým ovocem. Každý dort je pečlivě navržen a zdoben, aby oslnil nejen vaše chuťové pohárky, ale i oči. Jejich design a vzhled jsou často jedinečné a mohou být přizpůsobeny různým příležitostem, jako jsou svatby, narozeniny a oslavy.
Kde ochutnat dorty z Přerova od Martiny Tovaryšové?
Abyste si mohli vychutnat tyto lahodné dorty, doporučujeme navštívit Martinu osobně. Tam si můžete objednat z různých druhů dortů a ochutnat tak autentickou chuť dortů od Martiny. Adresu a veškeré kontakty najdete na její webové stránce dortytovarysova.cz ( Není to klasická cukrárna, Martina peče dorty pouze na objednávku. ) facebook.com/dortytovarysova
Budete pořádat v nejbližší době nějaké cukrářské kurzy?
Z důvodu velkého pracovního vytížení mám v této polovině roku pouze tyto cukrářské kurzy:
Cukrářský kurz potahování, zdobení dortů a modelace figurky 25. Listopadu 2023. Cukrářský kurz práce s čokoládou 2. Prosince 2023.
Jsem cukrářka bez výučního listu, za to však s akademickým vzděláním.
Svět dortů mě zlákal natolik, že jsem se vše naučila za pochodu jako samouk a v současnosti dokonce cukrařinu vyučuji na cukrářských kurzech.
Vystudovala jsem dvě vysoké školy. Vzdělání z ekonomické fakulty jsem doplnila ještě o právní poradenství a hned po promoci začala pracovat na katedře vysoké školy jako asistentka.
Jenže jsem brzy podlehla své touze po cestování a rozhodla se na nějaký čas odletět na Nový Zéland. Tam jsem pracovala nejprve jako brigádnice na farmě, ale jen co jsem si trochu zdokonalila angličtinu, získala jsem místo personalistky, což mi, dalo opravdu hodně.
Na více se fotografií se můžete podívat zde.
V chladničce čeká svatební dort na své novomanžele.
Byla jsem mladá, k tomu žena a navíc ještě běloška, ale musela jsem šéfovat maorským pracovníkům. Tehdy jsem zjistila, že dokážu být i docela silná a umím si získat slušný respekt. To byla cenná zkušenost.
Po návratu jsem působila jako lektorka psychologických kurzů a motivačních programů, ale i v této oblasti jsem se brzy vypracovala na vedoucí vzdělávacího střediska, kde jsem přednášela hlavně pracovní právo.
Když se mi pak narodila dcera a rok na to syn, jako správná maminka jsem upekla k dceřiným narozeninám první dort. Následoval druhý, třetí… A tehdy jsem zjistila, že mě pečení a hlavně zdobení dortů neuvěřitelně naplňuje a baví. Kdyby mi někdo předtím řekl, že ze mě jednou bude cukrářka, tak bych si poklepala na čelo.
Tím to začalo… můj první dort pro naši Adélku.
Ale ve spojení s mateřstvím se ve mě ta vášeň probudila a já zjistila, že to je přesně to, čemu se chci v životě věnovat.
Všechny cukrářské fígle a techniky jsem objevovala sama. Až mnohem později jsem navštívila několik kurzů předních zahraničních profesionálů, protože jsem se prostě chtěla učit jen od těch nejlepších. Po čtyřech letech na mateřské dovolené si vyřídila živnostenský list, našla si odpovědného zástupce, protože jsem nebyla vyučená v oboru, objevila vhodné prostory pro výrobu, vyběhala vše potřebné na úřadech a začala péct dorty na zakázku. Vyrábím jen na objednávku. Začínáme vždy osobní schůzkou, která je spojena s ochutnávkou, vymyslíme design dortu, uděláme návrhy a vybereme velikost.
Díky tomuto andílkovi jsem začala s dorty
Specializuji se na modelování figurek a hlavně obličejů, které vypadají jako skutečné. Je to taková vyšší dívčí. ale tohle také vyučuji na svých kurzech. Svůj výtvarný talent jsem zdědila po dědečkovi a tetě, akademické malířce Martě Hyklové. A jakkoliv se vám to zdá nemožné, při mé současné sladké profesi se tohle vše zúročí.
11 patrový dort na svatbu.
Žena má během mateřské dovolené dost času na to, aby zjistila, co by ji v životě bavilo dělat a naplňovalo.
Zúročím i dávná studia na střední průmyslové škole, kde jsem se věnovala strojírenské technologii. Některé mé dorty jsou až gigantické, takže se mi výborně hodí technické
znalosti, jak dort vnitřně vyztužit, kam s nosníky, jsem prostě taková cukrářská konstruktérka.
Řemeslo si zaslouží obdiv. Chci v lidech vzbudit pýchu, že dělají dobře své řemeslo. Protože když jste dobří, máte svou práci rádi, děláte ji s láskou a vnitřně vás uspokojuje, tak je to na ní vidět. A hlavně tím dál inspirujete lidi kolem sebe. Samozřejmě, že vzdělání také
není k zahození. Momentálně mi i hodně pomáhá, protože v rámci mimoškolního vzdělávání pořádám cukrářské kurzy a žádám Ministerstvo školství o akreditaci, abych si mohla otevřít vzdělávací středisko a dělat rekvalifikační kurzy na cukrářský design.
Pro kompletování velkých dortů je doopravdy potřeba žebřík.
Vystudovala jste dvě vysoké školy Které to byly?
1. Vysoká škola ekonomická Ostrava – obor ekonomie a management
2. Slezská univerzita Opava-Obchodně podnikatelská fakulta Karviná – OBOR PRÁVNÍ, ÚČETNÍ A DAŇOVÉ PORADENSTVÍ
Jaké zaměstnání byste mohla s tímto vzděláním mít, pokud byste nepekla dorty?
jakékoliv…..před odjezdem na Nový Zéland….jsem si chtěla udělat doktorát a byla mi nabídnuta práce asisitentky kategry ekonomie a zde jednat pracovat, přednášet a pracovat na své disertační práci, která stejně jako obě diplomové práce byly směřovány k maloobchodnímu prodeji a rozvoji podnikání V ČR.
Opravdu tohle byla práce pro mě…jako lektor jsem …jak bych to řekla…“JINÁ“ …přednášela jsem něco o čem hodně vím…jsem z rodiny, která vždy podnikala a jako malá holka jsem např. s babičkou byla ve „kšeftě“ a v 15-ti jsem dokázala vést celý obchod včetně objednávek zboží…..NESKUTEČNÁ ŠKOLA OD BABIČKY, KTERÁ MI TAK DŮVĚŘOVALA…VĚŘILA I V TAK ÚTLÉM VĚKU MÝM SCHOPNOSTEM a bez problému na 3- týdny odjela do zahraničí a měl přenechala byznys
to byly takové ty začátky…
Abych se vrátila k disertační práci….kde mi práci na ní ukončila touha vidět a žít na Novém Zélandu….vzpomínám hodně na tatínka, když jsem mu sdělila, že namísto vysokoškolského pedagoga odjíždím do světa….vím, že mi to přál….znal mě, že to prostě udělám a také se tak stalo.
Co se týká tatínka…pamatuji, když jsem ukončovala magisterské studium na Slezské univerzitě a volali mi ze studijního, že jsem byla vybrána, že budu před celou aulou skládat vysokoškolský slib…byl první, kterému jsem to volala…..když tento den nastal….studenti přebírající diplomy se usadili(včetně rodinných příslušníků) a já vkráčela s deskami, kde byl tento slib ( uměla jsem ho nazpaměť) jsem viděla oči mých nejbližších….a neskutečná hrdost…jak v mých tak i očích mé rodiny….NESKUTEČNÉ. No nebyla bych to já, abych neudělala něco jinak a po složení slibu našeho ročníku, jsem uchopila svou promoční čepici co jsem měla na hlavě a hodila ji do davu……moc ráda na to vzpomínám.
Po několika letech na Novém Zélandu jsem se rozhodla, že si v ČR najdu práci a šla na výběrové řízení do Vzdělávacího střediska, kde hledali administrativní pracovnici…..po absolvování přijímacího pohovoru mi nabídli ne práci administrativní pracovnice , ale LEKTORKY MOTIVAČNÍ PSYCHOLOGIE A PRACOVNÍHO PRÁVA….dodnes slyším jejich slova…vy jste tak krásně mluvila např. o nezaměstnanosti. Tuto práci jsem s vděkem a pokorou přijala a později se stala vedoucí vzdělávacího střediska…Opět na tuto mou životní zkušenost moc ráda vzpomínám…dala mi hodně…..jednak jsem přednášela a také dělala psychologická poradenství ….práce vyloženě pro mě.
Poté přišlo mateřství a první dort mé dceři k prvním narozeninám….nj motivační psychologie u mě zafungovala a jsem se tak namotivolala, že již cca 11 let dělám profesionálně dorty.
Takže opět změna…řemeslo…to mě moc baví….nebát se prostě máknout a snažit se o vznik, rozvoj a dobré jméno firmy.
Samozřejmě učení nesmí chybět u žádného z mých zaměstnání a již cca 8. rokem realizuji cukrářské kurzy, kde učím studenty to, co jsem se sama pracně během dlouhých let v cukrařině naučila.
Takže to je éra CUKRÁŘSTVÍ.
Vždy říkám svým dětem, že vzdělání a hlavně STUDIUM CIZÍCH JAZYKŮ je velmi důležité. Máte poté v životě mnoho možností a nemusíte se upínat na jednu věc….nejhorší je podle mě syndrom vyhoření., člověk musí být „V AKCI“
Zjistíte, že Vám Vaše zaměstnání již emočně nedává co by mělo, tak je milion možností co dělat,mě vždy lákala práce spisovatelky…také možnost.
Tuto práci bych spojila s cestováním, kde opravdu již nyní s batohem na zádech cestuji do různých koutů světa, ze kterých píši cestopisy, které dávám na net a když je ta možnost, ráda v Přerově udělám cestopisnou přednášku.
Opravdu každý má v sobě neskutečný potenciál, a když se rozhodnete pro něco…radím jít do toho… Ale MUSÍTE MÍT OPORU V RODINĚ …BEZ TÉ TO TAKÉ JDE, ALE HOOOODNĚ TĚŽKO.
Prostě…VŠE CO DĚLÁTE, DĚLEJTE S LÁSKOU…NEBOJTE SE PRACOVAT RUKAMA…řemeslo má zlaté dno ….. ŽIVOT JE VELMI KRÁTKÝ NA TO, DĚLAT NĚCO CO VÁS NEBAVÍ….a razím to…nebojte se někoho požádat o radu, pomoc a pokud něco děláte, snažte se být nejlepší.
