Určitě jste to na sociálních sítích zažili také. Pod příspěvkem o nějaké dramatické nebo tragické události v okolí se rozjede divoká diskuze. Napíšete stručný, neutrální komentář – například se zeptáte na fotku či video z místa, protože vás zajímá, jaký tam panuje zmatek, zda je uzavřená silnice nebo jak reagovali záchranné složky.
Jenže během několika minut vám v upozorněních přistane smršť nenávistných reakcí: „Že se nestydíš! Hyeno!“, „Ty bys chtěl vidět mrtvoly, co?!“, „Lidi jsou dneska bezcitná hovada!“
Zůstanete sedět s otevřenou pusou. Vy sami přitom například při projíždění kolem autonehod záměrně otáčíte hlavu jinam, protože drastické záběry v paměti zkrátka mít nechcete. Máte zdravé morální zásady, přesto z vás dav v komentářích během vteřiny udělal bezcitného chudáka.
Kde se stala chyba? Pravdou je, že problém není ve vás, ale v hlavách těch, kteří vás napadli. Psychologie pro toto chování má jasná pojmenování a vysvětlení.
1. Psychologická projekce aneb Staré dobré „Podle sebe…“
Prvním a nejčastějším důvodem je klasická psychologická projekce. Lidská psychika má zajímavý obranný mechanismus: vlastnosti, touhy nebo myšlenky, které na sobě nemáme rádi a považujeme je za společensky nepřijatelné, podvědomě promítáme do ostatních.
Lidé, kteří vás divoce napadají, mají často sami nezdravou, morbidní zvědavost. Chtěli by vědět víc, podvědomě touží po senzaci, ale stydí se za to. Když si přečtou váš stručný komentář, okamžitě do něj promítnou svou vlastní skrytou motivaci. Soudí vás podle sebe.
2. Hostilní atribuce: Když textu chybí lidský hlas
Na internetu nevidíme grimasy, neslyšíme tón hlasu a neznáme charakter člověka na druhé straně obrazovky. Vidíme jen holý text. V tu chvíli nastupuje kognitivní zkreslení zvané hostilní atribuce.
Jde o tendenci lidského mozku interpretovat nejednoznačné nebo neutrální informace tím nejhorším možným způsobem. Místo aby si komentující vybral tu logickou a méně škodlivou variantu (že vás zajímá celková situace na místě), jeho mozek automaticky přepne do režimu „tohle je útok na morálku“ a vybere tu nejzrůdnější interpretaci.
3. Signalizace ctnosti
Sociální sítě jsou pro mnohé moderní arénou, kde se bojuje o virtuální body a uznání. Chování útočníků často vůbec nespouští upřímné pohoršení nad vámi, ale touha ukázat se před ostatními.
Tím, že vás veřejně a ostře zkritizují, vysílají do světa signál: „Podívejte se na mě, jak jsem citlivý, morální a správný člověk. Já na rozdíl od tohoto hovada soucítím!“ Tento fenomén se nazývá signalizace ctnosti. Dotyčný se parazitováním na vašem komentáři snaží uměle zvýšit svůj vlastní morální status a sklidit za to lajky od ostatních.
4. Naivní realismus: Moje pravda je ta jediná
Mnoho lidí trpí tzv. naivním realismem, jsou skálopevně přesvědčeni, že pouze oni vidí svět naprosto objektivně a čistě. Pokud jim v hlavě bleskne myšlenka, že váš komentář je necitlivý, berou to jako nezpochybnitelný fakt, nikoli jako svůj subjektivní dojem. Nenapadne je, že vaše motivace byla úplně jiná, protože jejich vlastní interpretace je pro ně tou jedinou „pravdou“.
Jak z toho ven? Nenechte si zkazit den
Když vás příště někdo v komentářích začne bezdůvodně moralizovat, pamatujte si jednu věc:
Nereagují na vás. Reagují na konstrukci, kterou si sami vytvořili ve své vlastní hlavě.
Online prostředí odstraňuje zábrany a lidé často střílejí ostrými bez jakéhokoliv přemýšlení. Nemá smysl se obhajovat, vysvětlovat své morální hodnoty nebo se pouštět do nekonečných hádek. Nejlepším lékem na internetové kádrováky je nereagovat, případně jejich komentáře ignorovat. Vaše svědomí a čistá paměť jsou to, na čem záleží, ne názor frustrovaného jedince za klávesnicí.
