V noci ze soboty 22. listopadu na neděli 23. Listopadu 2025 se Přerov opět dočkal kulturního obohacení, o které nikdo nestál. A to přímo na zdi přerovského pivovaru u průmyslovky na Havlíčkově ulici. Neznámý „zoufalec“ tam vyrazil s plechovkou spreje.
Vandal, který si myslí že je umělec, si zjevně spletl dvě zásadní věci. Za prvé: zeď pivovaru není volná plocha. A za druhé: graffiti není o tom, že se posprejuje první svislá plocha, která se nebrání. Graffiti má v ideálním světě nějakou estetiku, styl, vizi, snahu o výraz. Ovšem nesmí to být na cizím majetku. To, co se objevilo na Havlíčkově ulici, je spíš vizuální povzdech člověka, který chtěl světu něco říct, ale bohužel zapomněl, co to mělo být.
A tak tu máme čmáranici, která připomíná, že pokud někdo neovládá umění ani slušnost, pouhý sprej z něj umělce neudělá. Tady někdo doufal, že když pod rouškou noci udělá „něco velkého“, Přerov se probudí do kulturního obohacení.
Největší ironie je, že vandal možná věřil, že jeho dílo vyvolá obdivné reakce. Ale spíše vyvolal otázky, zda si dotyčný uvědomuje, že zničený majetek není galerie. A že když už chce tvořit, existují legální plochy, skicáky, papír… nebo třeba zeď v jejich vlastní garáži.
Takhle ale nezanechal umění. Zanechal stopu. Bohužel ne takovou, na kterou by se dalo vzpomínat s obdivem.
Tak snad alespoň někdo další pochopí, že skutečné umění se pozná podle toho, že lidé chtějí, aby zůstalo. Ne podle toho, že je nutné ho co nejrychleji přetřít, aby to už nikdo nemusel vidět.
Do té doby ovšem zůstává vandalova tvorba připomínkou toho, že ne každý kdo drží sprej, je umělec. A že ničit cizí majetek je trestné.
